Soutěž NASA o vytvoření 3D vytištěných obydlí pro osadníky na Marsu

© Foster + Partners
Nasa vypsala před časem soutěž o návrhy prvních obydlí pro osadníky na Marsu. NASA nyní má v užším výběru 30 finalistů, kteří představili v 3D tisku jejich návrhy. Studio architektů a urbanistů FOSTER + partners je v tomto výběru též. Zde jsou jejich návrhy.


Všech třicet finalistů soutěže NASA 3Dprint challenge naleznete ZDE. Návrh studia Foster je 3D vytištěný osada postavená předem naprogramovanými, semi-autonomními roboty, kteří používají k samotné stavbě regolit, kterého je na povrchu Marsu dostatek. Každá jednotka může pojmout až čtyři astronauty.

"Životní prostor bude vytvořený ve dvou etapách před příchodem samotnými astronauty." říká sám Foster. Zde je krok za krokem, jak je roboti postaví. Je to fascinující!


© Foster + Partners
Ze studia architektů Foster + partners: Za prvé, semi-autonomní roboti vyberou místo a vykopou 1,5 metrů hluboký kráter. Tyto roboty následují další roboti, kteří přinesou nafukovací moduly, kteří se usadí uvnitř kráteru, aby vytvořili jádro osady. 

© Foster + Partners

Vzhledem k obrovské vzdálenosti mezi Zemí a Marsem, a komunikačním zpožděním, celé nasazení robotů a samotná konstrukce je navržena tak, aby se uskutečnila s minimálním lidským vstupem a spoléhala se spíše na pravidla a cíle, než na úzce vymezené pokyny. Takový systém je více adaptivní na změny a nečekané výzvy.

Tři různé druhy robotů se vysadí na povrch Marsu, z nichž každý provádí specializované úkoly v rámci procesu RAC (proces zpracování regolitu), a to ve velkém měřítku. Větší roboti "Kopáči", vytvoří tedy kráter hloubením regolitu, který střední roboti "Transportéry" následně přesunou do prostoru před nafukovací stanoviště modulů a navrší materiál regolitu vrstvu po vrstvě. 

Následujícím krokem je tavení půdy Marsu (regolitu) pomocí mikrovln kolem modulů při použití stejných principů jako u 3D tisku.  Tuto práci vykonávají roboti "Svářeči". Kondenzovaný regolit vytvoří trvalý štít, který chrání před nadměrným zářením a extrémními venkovními teplotami. 

© Foster + Partners
Rozdělené úkoly mezi velký počet robotů a jejich modularita znamená vysokou úroveň redundance, která se odráží v celém systému. Co to znamená v praxi: pokud jeden robot selže nebo jediný modul je poškozen, existují i jiné další moduly, které mohou plnit svůj stejný úkol. To zvyšuje šanci na úspěch dokončení mise před samotným příletem astronautů.

Kompletní konstrukce bude mít 93 metrů čtverečních všech jednotlivých stanovišť složených z modulů, tak aby byly prostorově efektivní a vyhovovali lidské fyziologii a též splňovali základní psychologické požadavky člověka, překrývající soukromé a komunální prostory. Zde jsou použity i "měkké" materiály, které pomáhají snížit negativní dopad monotónnosti při vytváření příjemného bydlení prostředí pro astronauty.

© Foster + Partners
© Foster + Partners

Vzpomínám si, když se mnou dělali rozhovor Pražského deníku, když jsem se přihlásil jako jeden z Čechů do projektu MarsOne, že to technicky není možné, aby se tam člověk dostal a přežil na povrchu. Moje odpověď na to byla jednoduchá: Ty potřebné technologie musíme teprve vyvinout, abychom Mars mohli začít osidlovat.


Vítejte na mém blogu! Jmenuji se Jaromír a jsem autorem tohoto blogového vesmíru o technologiích 21. století, moderní architektuře, sci-fi, filmových novinách, alternativních přístupech a jiných zajímavostech. Přeji hezké počtení a díky za případné komentáře!

0 komentářů: