Proč se na hradě usadilo opilé prasátko?


Bylo nebylo, dávno tomu zase tak není. V jedné krásné malé zemičce uprostřed Evropy se opět bojovalo a soutěžilo o to, kdo se opět stane králem všech prasátek. Spousty kandidátů se přihlásilo, to vám byla ale velkolepá událost. Jeden ze šlechtického rodu, druhý již zkušený kňour z Vysočiny, třetí zase z indiánského modrého kmene a čtvrtý až ze země zapadajícího slunce a mnoho dalších se přihlásilo. Všem prasátkům v té zemi až zraky z té pestrobarevnosti kandidátů přecházeli.

Tak veliký byl zájem o to, stát se králem prasátek, až skoro nikdo pořádně nevěděl, koho vlastně si vybrat. Všichni se předháněli, schazovali, házeli na sebe bahno a špínu a představovali své zaručeně nejlepší prasátkovské programy, proč zrovna oni jsou ti praví, kteří budou vládnout nejlépe na hradě všem ostatním prasátkům.

Pomalu se blížil den voleb krále prasátek a s tím spojený i obtížný úkol pro každého z kandidátů o prasečí trůn. A jaký že to byl ten úkol? Ten, který snesl co nejvíce, ten kandidát, který měl tu nejtužší prasečí kůži, koho neporazilo nic, byl ten pravý.

A tak kandidáti začali urputně bojovat a postupně ti slabí odpadávali, ani prasečí víla neobstála. Discíplínu za disciplínou se kruh prasečích kandidátů zužoval a zužoval. Na začátku polovina odpadla již při kontrole jejich chlívků. Jé, jen kdybyste viděli, co všechno si ti kandidáti do svých chlívků nastřádali a nahrabali. Ten odpadl při podlézání, ten zase při vyrýpávání kořínků, další zase při vychrochtávání napsané řeči. 

Většina kandidátů odpadla a nakonec zůstali pouze dva, šlechtický kandidát z černého lesa a zkušený kňour z Vysočiny. Losovalo se o poslední disciplínu. Napětí a ani nervozita mezi prasátky však nebyla žádná. Všichni pozorovali  boj o trůn z povzdálí a laxně přihlíželi tomuto boji. Souboj vyhraje ten, kdo vychlamtá celý plný žlab.

Celé dva týdny trénovali a náhle přišel ten den. A poslední bitva kandidátů o prasečí trůn začala. Oba dva kandidáti bojovali jako o svůj život! Chlamtaly, chlampaly, až jim vše teklo po tvářích a dělali se jim boule za ušima. A náhle byl vítěz jasný. Pouze kňour z Vysočiny byl v tomto neporažený matador a stal se i vítězem. "Ani jsem nic extra pro to udělat nemusel!" řekl si pod vousy starý kňour, když se smíchem usedal na prasečí trůn na hradě. 

Starý kňour chlemtal ode dne vítězství každičký den, a byl již v tom otrlý. Vítězství v tomto utkání mu nějak vlezlo do hlavy a začal chlemtat pokaždé když měl příležitost, ráno, přes den i na společenských setkání prasátek. Bylo mu to jedno. Nemohl se nabažit vítězství, smál se chlemtal a jen se stále smál. I když musel navštívit jiná království, tak se smál a chlemtal. Nemohl se zbavit opojení, jak snadno získal svůj trůn.

Každému v té malé zemi v srdci staré Evropy to už ale bylo vlastně jedno, kdo na prasečí trůn usedne. Pokaždé tam už někdo seděl, pokaždé byl někdo zvolen, pokaždé to bylo vlastně stejné, protože to nikomu nic vlastně nepřineslo a ani nedalo. Byl to boj kandidátů a pouze jejich boj. Ať už všichni rádcové krále prasátek byli červení, modří, zelení, nebo oranžoví, nikdy se nic ani s novým králem nezměnilo. U koryta byl prostě vždy král, pokaždé jen s jiným pláštěm. A tak prasátka ze srdce Evropy si prostě řekli: Tak co, tak bude mít tentokrát opilé prasátko na trůně".

Jediné co prasátka v zemi, co leží v samém srdci Evropy neviděly, je, jak se na ně dívali jiná království. Vždy viděli delegaci se starým vychlámaným kňourem, který se jen přitrouble smál a stále chlamtal, a ptali se, co tohle má být a jací asi to ti prasátka musí být v té zemi za tvory, když je reprezentuje takovýto král.


Přidat.eu záložku Print

Vítejte na blogu o inovacích a zajímavostech! Tento blogový vesmír o technologiích 21. století, moderní architektuře, sci-fi, filmových novinách, alternativních přístupech a jiných zajímavostech je tu pro vás. Přejeme hezké počtení a díky za případné komentáře!

0 komentářů: