Naše barvy v kamení a pohledech

Lidi se mění a i i vztahy rostou a zrají. Jsem velice rád, že tohle plně prožívám a užívám si to, žiju. Nebát se projevit, nebát se dát, nebát se odevzdat se. Vykašlat se na to, co kdyby, ono možná, ne... Prostě jen teď a tady. I když tomu zrovna kolikrát sám pořádně ani netuším, co se to vlastně děje. Jen vím, že to zrovna podstatné není. Teď a tady, to je to, o co tu jde.

Včera jsme změnily naše barvy,

ty, co jsme nikdy neukázali,

ten čas, co jsme se navzájem starali,

naše pohledy z dálek, co jsme si posílali,

ten důvod Tvého možná proč,

ten pocit mého dětského jak,

zavři oči a začni jen číst,

naše barvy z dálek.