Proč se stydíme za náš pláč a slzy?

Věděli jste, že se tajemství pláče netýká pouze lidí? Rovněž delfíni, sloni a i bobři uroní slané slzy. Nejen vědci si lámou hlavy nad tím, proč pláčeme a pravou podstatu stále ne a ne nalézt a pochopit.  Malé dítě od narození ví, co  je pláč a vůbec se nebojí pláčem na sebe upozornit nebo se jednoduše vyjádřit. My dospělí se stydíme plakat, pláčeme nejlépe osamotě, "hlavně aby nás někdo neviděl". Ale proč se tak stydíme za něco tak přirozeného, čím rozhodně pláč je?

Hippokratos a Aristoteles již znali sílu pláče
Od starověku víme, že pláč přináší úlevu a zklidnění. Humorální teorie Hippokrata připouští očistnou funkci pláče, podle níž tělesné i duševní zdraví závisí na rovnováze čtyř hlavních tělesných tekutin (krev, žlutá žluč, černá žluč, sliz). Také Aristoteles věřil na očistnou sílu emocí a slz.

Od narození pláčeme
Maminky své plačící děti kolébají, přitiskou na hruď a utěšují. Zasytí jejich dokořán plačící ústa mlékem nebo dudlíkem. Od rodičů a prarodičů za pár měsíců a let slýcháváme větu: "Notak nebul!" Neznáte to také? Jako kdyby plakat bylo něco špatného a způsobovalo by to nemoci a poškozovalo to náš organizmus jako nějaká choroba.

Pláč a slzy jsou naše emoce
Pláč si každý spojí s emocemi. Po tvářích nám z očí tečou slzy bolesti, utrpení, uvolnění, ale i štěstí - ztráta blízké osoby, zklamání v lásce, svatba, smutný film nebo shledání s milovaným člověkem. Pláč potlačujeme a upouštíme naše slzy uvnitř nás, na druhé straně pláčeme jak želvy ze sentimentu. To všechno a i to mezi tím je pláč.

Pokaždé, když se na někoho usmějeme, je nám většinou smích opětován. Pokaždé, když pláčeme, nikomu slzy neukazujeme. A když se tak stane, hned si je utíráme, aby nebyli vidět. Z jakého důvodu? Slzy jsou tedy spojené z 95% s našimi emocemi. Ukazovat emoce je špatné? Nemyslím.

Slzy tečou z očí nev, nikoli dovnitř nás
Když jsme šťastní, ví o tom celé okolí, s každým se o naše pocity rádi podělíme. A slzy štěstí doprovázejí. U negativních emocí je tomu úplně naopak. Raději si slzu utřeme, aby nebyla vidět. Stydíme se za negativní emoce a považujeme je za naše vlastní slabiny, i když jsou naší nedílnou součástí. 

Když si uvědomíme, že slzy obsahují endorfin tišící bolest a stresové hormony, a pochopíme, že smyslem pláče, který naše tělo uvolňuje, je nás sklidnit a rozpustit negativní emoce, připadá nám naše chování, kdy si schováváme naše negativní emoce "na potom", úplně nesmyslné.

Emoce musí ven, ať jsou jakékoli.  Slzy přeci netečou dovnitř. Negativní emoce, které si v sobě necháváme, se jen hromadí a  tlačí nám na vše ostatní v nás. Proč je nepustit, nevystrnadit se slzami ven?  Slzy jdou ruku v ruce s pláčem ven, ať už jejich příčina byla jakákoli. Když pláčeme, tělo se nás neptá, zda to chceme se slzami nebo bez nich, prostě to jde samo. Tělo si umí říct, co chce ventilovat, my to s emocemi takto neumíme, protože nás to nikdo takto  od malinka neučil.  

Nechme se slzami ottéct i ony negativcní emoce.

Síla pláče v partnerství
Muži pláčou ze soucitu nebo když se jim rozpadne vztah.  Ženy se nejčastěji rozbrečí, když mají pocit, že je toho na ně moc, když se jim nedaří vyřešit konflikt nebo když vzpomínají na zářitky z minulosti.

Kdo je více tedy emotivní? Ano ženy. Z průzkumu Německé oftalmologické společnosti vyplývá, že muži pláčou až sedmnáctkrát do roka. Ženy skoro čtyřikrát častěji, průměrně až 64krát za rok.

Pláč je evolučně vysoce vyspělé chování. Slzy nám poskytují vodítka a spolehlivé informace o podřízenosti, potřebě a sociálním připojení mezi dvěma lidmi a je i výrazem nonverbální komunikace a je vnímám jako niterní vyjádření člověka. Pláč je nejlepší útěchou i u toho druhého. I když může být pláč následným projevem neshod a nepříjemných zážitků i v partnerství, dvojici také sbližuje. 

Pláč všechno nezachrání
Je lepší se uvolnit pláčem nebo vytrvávat ve vnitřím napětí? Pláčem nemusí vždy dojít k nějaké změně, je důležité s pláčem "rozhýbat" to negativní, co je v nás. Pláč z dlouhodobého hlediska tedy uvolňuje a odlehčuje od trápení, vnitřní bolesti nebo úzkosti. "Prokrvuje nám naše emoce." Plakat je i pro každého z nás přirozené. Kdo pláče pracuje aktivně sám se sebou a se svými emocemi. A kdo pracuje sám se sebou, nezůstává stát na jednom místě.

Pláč si vždy spojíme pouze s dobrým pocitem
Odlište příčinu pláče a samotný pláč. Vzpomeňte si na vaší nejsilnější  nejhorší situaci,  kdy jsme naposledy plakali. Co vám pláč přinesl? Bolest nebo uvolnění? Pláč je vždy spouštěcím mechanismem, i když nedojde k žádné změně. Pláčeme, protože se v nás něco odehrává a minimálně si připouštíme možnost změny. Naučme se tedy spojojvat si s pláčem pozitivní pocity,  změnu k lepšímu.

Proč se stydět za náš pláč? Proč se stydět sám za sebe a cza to, co cítíme sami k sobě?


Přidat.eu záložku Print

Vítejte na mém blogu! Jmenuji se Jaromír a jsem autorem tohoto blogového vesmíru o technologiích 21. století, moderní architektuře, sci-fi, filmových novinách, alternativních přístupech a jiných zajímavostech. Přeji hezké počtení a díky za případné komentáře!

3 komentáře:

  1. Pláč - je to prosté vyjádření emocí . Ale spoustu z nás se naučilo emoce schovávat , před ostatními z důvodu braní emocí jako slabost: proto nechceme plakat na veřejnosti , cítíme se slabí:

    OdpovědětVymazat
  2. Pláč znamená, že něco není v pořádku. Buď nechceme ukazovat svoji slabost nebo nechceme druhé zbytečně obtěžovat.

    OdpovědětVymazat
  3. Naopak v pořádku to je, že pláčeme, zpracováváme něco, horší by bylo, kdybysme nebřečeli...

    OdpovědětVymazat