Zamilovaný, sám v akvárku a poker /fejeton/

Občas mě chytne psavá. Nicméně z pondělka na úterý jsem toho měl dost a v úterý večer to dostalo úplně jiný rozměr, který vyústil v tenhle fejeton. Spíše  to je zamyšlení, ale berte to, jak chcete.


I. Probuzení bez spánku
Z pondělí na úterý jsem vůbec nespal a zrovna moc pracovně produktivní jsem nebyl, naopak. Cítil jsem se celý den jako rybka v akvárku v překysličené vodě s kofeinem. Vypérovaný, ale úplně vyčerpaný. Všechno mi šlo jedním uchem tam a druhým taky tam. Příčinou byla nesmyslně probděná noc kvůli někomu, kdo vlastně ani není. Postavil jsem se nad sebe samotného, nadechl se. „No nic, nepropadej splínu a beznadějnému sebetrýznění, ona to vůbec neřeší a ještě se Ti směje.“ To jsem si řekl s chladnou hlavou v půl páté ráno. Strčil to vše a všechny v hlavě do nejspodnějšího šuplíku skartovačky s nápisem „ERASE ALL“ a šel jsem s mým slepě zamilovaným bolavým srdcem na dvě hodiny přeci jen ulehnout do peřin.

Probudil jsem se již v sedm, abych si připravil ještě dokumenty a smlouvy na schválení. Celý den jsem nakonec s vypětím sil kafem naspeedované klaustrofobické rybky přečkal. Večer mě však čekal zajímavý exkluzivní zážitek. Dostal jsem se někam, kam se někdo asi jen tak nedostane, pokud se tomu tedy sám aktivně nevěnuje. Jako odpůrce jakéhokoli hazardu mě čekalo pěti hodinové překvapení ve formě turnaje v Hold'em Pokeru. Vysmátý, vyčerpaný, s city v koutě jsem si řekl: „A proč ne, tak se dneska kouknu do většího akvárka, kde těch sice jen po penězích a gamblerství prahnoucích a naspeedovaných bláznů běhá devadesát.“ Ukončil jsem práci v kanceláři, sbalil noťas a vyrazil jsem vstříc neznámému dobrodružství.

II. Lary - The Pokere King
Asi bych měl uvést, jak jsem se k pozvánce na tento uzavřený dostal. Můj kamarád je již deset let profesionálním hráčem Pokeru. Co to znamená profesionálním hráčem? Jednoduše nedělá nic jiného pro obživu, pouze hraje tuhle "hru" a ta ho plně uživí. Myslím, že víc než to. Pro mě zcela nereálná a nepředstavitelná věc. Bude asi hodně lidí, kterým při těchto slovech zapérujou svaly v čelisti a zaskřípou zuby. Smiřme se s tím, že i takoví lidé žijí mezi námi. Někteří si odpracují svých 40 hodin v práci, aby dostali svých pár desítek tisíc, a někteří si užijí své 4 hodiny adrenalinu, aby dostali několikanásobek vašeho měsíčního platu. Jaké si to uděláme, takové to máme.

Několikrát jsme se spolu s Larym, s mým kamarádem, advokátem na odpočinku a majitelem advokátní kanceláře v Cansasu ve spojených státech, dostali do debaty, co je to ten poker. Já tvrdil, že gamblerství a on, že sofistikovaná hra o peníze, vyžadující koncentraci, psychologii, chladnou kalkulaci, bystrou mysl a i trochou to štěstí. Neuvěřitelné debaty, věřte mi. Nicméně pro mě zcela nesmyslné a nerelevantní, protože to jediné, co jsem ten den na 100% otáček v mém mozku řešil, byly emoce.

Než jsem po čase pochopil, že se pokeru Lary na profesionální úrovni věnuje již více jak deset let, byl jsem již pozvaný do kasina. To ve mně zbudilo upřímnou zvědavost. Výsledkem tedy bylo, že jsem kývl na to, že se sám na vlastní oči přesvědčím, "co to ten poker vlastně je“.

III. Doupě hříchu Pokeru
Setkali jsme se na Andělovi a vyrazili do nejmenovaného kasína. Plán byl jasný. Zrekognoskuju si gamblerské doupě i s výkladem profi průvodce, pak rychlý šlus a vyrazím s mým srdcervoucím splínem dom zaspat to, co jsem předešlou noc probděl. Průvodcovství po hnízdě gamblerů se spontánně však zvrhlo v účast na pokerovém turnaji, kterého se zúčastnilo na 90 hráčů, deset stolů po devíti. Vstup 7500,- Kč na osobu, který jsme neplatili, protože je můj kamarád vyhrál v předešlém turnaji jako hlavní cenu. To vše dohromady mě jen utvrzovalo v přesvědčení, že se jedná o skupinu sázkařských bláznů, kteří se sešli na jednom místě. Šli jsme do toho: „Rise!“

Pomalu se blížila sedmá hodina, kdy turnaj oficiálně začínal, ale u stolů nebyl ještě ani jeden hráč pokeru. Pouze krupiéři nervózně pobíhali a připravovali žetony, karty a stoly, barmani roznášeli drinky a pití, které bylo pro účastníky turnaje zdarma. Klid před bouří začal houstnout. Já si připadal zvláštně, protože Laryho zdravil každý, kdo ho potkával. V doprovodu Superstar. Ale kdo by sám od sebe dával na slova starého chlapa s berlí v kovbojském klobouku a teplákové soupravě. 

Místnost se během pěti minut zcela zaplnila zajímavými postavami hráčů usedajících ke všem stolům. Krupiéři již byli na svých místech. Poker show mohla začít.

IV. Pozorovatel na stráži
Já jsem zaujal místo pozorovatele, přesně nad Larym, který zaujal též své místo přímo proti krupiérovi. V tomto turnaji es, pikových královen a chladných obličejů všech přítomných hráčů, šli všichni pouze za jedním – dostat se do první šestky a odnést si jednu z hlavních finančních tučných výher.

Celé čtyři hodiny jsem byl svědkem neskutečných na první pohled možná banálních událostí. Ale právě tyhle okamžiky měnily silové rozložení u všech hráčů. Nikdo si mě nevšímal, všichni byli naplno zabráni do své hry. Jednu chvíli jsem si v duchu říkal: „proč tu vlastně jsem? Tohle kasino, samí šílenci do hazardu a ani raději nevědět co mimo to kasino dělají“. Necítil jsem se prostě dobře. Jediný pocit, který ve mně od rána převládal, byla zoufalá klaustrofobie z toho mého akvárka osamocení. Jak ale hodiny plynuly, sám jsem se načapal, jak jsem atmosféře hry úplně propadl. Odevzdaný rozdávání karet, přihazování, jsem splynul s hráči u stolu. „All in!“

V. Originál hráči
Tuhle hlášku „All in“ zná asi každý, i když není zapáleným člověkem do této hry. Čím více jsem pozoroval hru a různé hráče, pochopil jsem i rčení, které vyřkl jeden Belgičan, se kterým jsem se dal o pauze do řeči: „You need a chair and one chip and You are in!“ (Potřebuješ židli a jeden žeton a jseš ve hře!). Viděl jsem, jak s jediným zbylým žetonem se někdo vrátil do hry pouze s hláškou all-in. Samotný hráč sice hru skoro už vzdal a na odchodu řekl hlášku all-in. Odpovědí mu bylo to, že se mu vrátila kupa žetonů, se kterými mohl dál pokračovat. Jediný žeton. Takových okamžiků bylo více a byly doopravdy originální a překlopující misky vah a vývoj hry. Jak byste vnímali hráče, který si od začátku zahájení turnaje četl Terryho Pratchetta nebo blesk a vypadal, že neumí do deseti počítat? Nebo týpka, co od stolu odešel po zahájení turnaje a vrátil se až v druhé polovině, kdy ses doopravdy začalo hrát? V uších sluchátka, sluneční brýle, pro mě jen další podobný exot.

Ale právě ty největší originály se svým vlastním stylem a přístupem ke hře zůstali až do samotného finále. Chladný obličej, klidný koncetrovaný pohled na karty a na hráče. Poslední stůl, který Lary sice již neobsadil, patřil právě ostříleným kovbojům, ale i nenápadným puberťákům s tváří zjizvenou beďary. Nenápadní gambleři, hráči, co vypadali jako agitátor Cosa Nostry, student s knihou Terryho Pratchetta, cikán se zlatými hodinkami a mobilem Vertu. Lidi jsem u těch stolů prostě nesoudil a ani nemohl soudit podle vzezření. Skovaní za svůj image hráli vysokou psychologickou. To mi došlo, když odešel od stolu Lary.

VI. Poker je víc
Mé poznání z tohoto večera bylo jednoznačně to, že poker je hazard. Má svá kouzelná ale. Tahle hra není jen o kartách a štěstí, jak si většina z nás myslí. Cílem pokeru, jak řekl sám Lary, je: „udělat lepší rozhodnutí než váš protihráč“. A s tím naprosto souhlasí. V pokeru jde o rozhodnutí stejně jako v našem životě. A já se snažím v tomto držet toho, že „je lepší udělat nějaké rozhodnuté, než žádné“. Protože, pokud uděláme v něčem chybu, dokážeme si jí uvědomit, můžeme se z ní ponaučit a příště jí nezopakovat. Pokud neudělám žádné rozhodnutí, jsem tam, kde jsem začal, nikam se nepohybuji a nemám se z čeho ponaučit.

V pokeru musí jít vaše ego stranou, stejně jako v některých životních situacích nebo i obchodních jednání. Emocionální rozhodnutí jsou bohužel i ta špatná rozhodnutí. A v pokeru to platí dvojnásob. Nechat se stáhnout emocemi, vás v pokeru může stát křeslo, jak se to ostatně stalo Larymu. Pro něj to však byl jen další všední zážitek. Vypadl o trochu dřív, než chtěl. „Zítra to určitě bude lepší.“

VII. Mé opuštěné akvárko
Nakonec jsem Larymu za tento večer byl velice vděčný. Uvědomil jsem si, jak moc emocionální rozhodnutí a tíhnutí k emocionálním rozhodnutím dokáže napáchat neplechy v člověku samotném, ale i na ostatních v jeho okolí. Uvědomil jsem si, že to mé akvárko, ve kterém jsem, je zase jen a jen o tom, jak jej emočně člověk přijme, zpracuje a jak s ním následně naloží. Říká se, že srdci neporučíš, s tím souhlasím. Co člověk cítí, prostě je nebo není. Otázkou je, jak moc člověk tyto emoce nechává ovlivňovat dále jeho samotného. Emoce vás mohou přimět neučinit některá rozhodnutí nebo vás naopak přimět udělat právě ona špatná rozhodnutí. Ale jak by člověk věděl, že to je špatné rozhodnutí, kdyby jej neučinil? Neustále se učíme. I v pokeru.

Publikováno na www.piste-povidky.cz 

Přidat.eu záložku Print

Vítejte na mém blogu! Jmenuji se Jaromír a jsem autorem tohoto blogového vesmíru o technologiích 21. století, moderní architektuře, sci-fi, filmových novinách, alternativních přístupech a jiných zajímavostech. Přeji hezké počtení a díky za případné komentáře!

0 komentářů: