Pod širým nebem plných hvězd ...

Vzpomenout si na zážitek, kdy vám bylo kolem 13 let, není asi moc časté, tedy alespoň ne u mě. Člověk si většinou vybaví pouze ty zážitky, jak tenkrát dělal to a tohle jako dítě nebo dospívající. Na naše osobní zážitky se již ale díváme očima dospělého člověka, s úsměvem, snad i trochu s nadhledem. Vzpomínky, zážitky a poznání vám nikdo nikdy nevezme a dle mého jsou tím nejcenějším, co kdy můžete v životě nabýt.

Odjakživa jsem miloval letní oblohu plnou blikajících vzdálených hvězd, tu černočernou tajemnou tmu, která je posázená třpitivými pulzujícími kousky hvězdného prachu souhvězdí a hvězdokup. Nebylo jasných nocí, kdy bych alespoň nepohlédl na tu krásu rozlehlé nekonečné noční oblohy. To tajemné hvězdné nebe bylo něčím tak krásným, mé srdce tajemnem zaplňujícím, že jsem od něj nemohl kolikrát celé noci odtrhnout oči. Usínal jsem s otevřeným oknem, tělem napůl, pod dekou ležící, z okna. Jen jsem koukal na ty světýlka a doufal, že některé proletí a třeba snad i spadne. Věřte mi, usínal jsem takhle mnohokrát. Uvědomoval jsem si tu dálku, toužil jsem být na té druhé straně a dívat se na Zemi. Jasná noční obloha plná hvězd.

Po pár letech jsem si o noční obloze začal ze zájmu číst knihy; souhvězdí, složení vesmíru, vesmírný prostor, kvarky, červení obři a modří trpaslíci, černé díry, samé zajímavé věci. Přitahovalo mě to tajemno, o kterém lidé ve své podstatě jen teoretizovaly. Nikdy jsme ve své podstatě ve vesmíru nebyly, nikdy jsme neviděly vzdálenou a tajemnou galaxii M31 na vlastní oči, neprolétli se hvězdokupou nebo mlhovinou. Z pozhledu vesmírného dění jsme dětmi doteď.

Při pohledu na hvězdnou oblohu jsem si pokládal otázky typu: Jak je vesmír vlastně velký? Jsme ve vesmíru sami? Dětské otázky, možná... Modrá tečka ve vesmíru, tak malá a nicotná. Ale ten pocit fascinace hvězdnou oblohou zůstával stejný.

A co že to bylo za vzpomínku? Na co že jsem si to vzpomněl? Na letní noční oblohu, prosvítající korunami borovic, na hvězdnou pěšinu Mléčné dráhy, která se z poza větví korun stromů nade mnou otvírala, ze široka, tiše, v tepu letního teplého vánku, na pohasínající ale rudými uhlíky dřeva stále hřejivé ohniště. To ticho, černá plná obloha, lehký občasný osvěžující vánek a z poza korun stromů nádherné hřejivé hvězdy. Propojení oblohy s člověkem. Naplnění mé mladé dušičky štěstím, štěstím z prostého pohledu na noční oblohu.

Ještě jeden bod bych vynechal. Dnes vím, že můj plný silný zážitek zcela jistě umocňoval. Abych pravdu řekl, možná byl tím motůrkem, proč to byl pro mě takový silný pocit s vnitřním naplněním. Pod tou nádhernou scenérií plné oblohy jsem ležel s dívkou, s dívkou poprvé v mém objetí, dva mládí lidé s prvními city zamilovanosti. Jen tak jsme tam leželi a vychutnávali to tajemné nebeské napětí mezi námi. Poprvé jsem sdílel mě naplňující pocit pohledu na noční oblohu s někým jiným, ještě k tomu umocněný city k tomuto člověku. Byla to nádhera. Na tento pocit a zážitek asi nikdy nezapomenu. Letitá vzpomínka mládí....

A jaký podobný zážitek máte vy? Podělte se o něj!


Přidat.eu záložku Print


 

Vítejte na blogu o inovacích a zajímavostech! Tento blogový vesmír o technologiích 21. století, moderní architektuře, sci-fi, filmových novinách, alternativních přístupech a jiných zajímavostech je tu pro vás. Přejeme hezké počtení a díky za případné komentáře!

0 komentářů: